Pro jednou

V nesmělém objetí tiše se smráká,
umírá příběh, co kdysi chtěl znát,
přál si, co klame, a přesto tak láká,
pod kůži stočí se s láskou i chlad.

Když v dáli mrzne a ubývá snů,
třpytí se hluboko jizvy a klid,
srdcem se dotýká bezdechých dnů
- tulák a bojovník našel svůj svit.
***
**
*
alespoň
pro jednou
***
**
*
kam chtěla
se vrátit?