Stroj na bezdomovce
Starší, surovější, feťácká.
» autor: Alexandr Rakita |
Slyším syčet svůj vnitřní monolog
občas zaslechnu i jak mluvím sám se sebou
ten hlas říkal něco jako
"Vyser se na to, nebuď baba!"
Snažím se vyjít ven do prostoru
logika a abstrakce bojují v jednom pásmu
Vyrůstal jsem v rebelské domněnce
toho, že barové povalečství a
halucinace jsou tím, čím se musím stát
Punk, mrdat systém, nikdo mi nerozumí
konzum, konformita, blbosti
Ono je to celé ale složitější
a vzdal sem touho po tom
přijít tomu na kloub
Ale povedlo se mi smířit se sebou
prozatím
možná
Kdo ví, kde končí vítr?
vrčí a chrčí v nenasytném hluku praskání zubů
švy se trhají
a vytryskují moje psyché do vzdálenosti
dvou pomočených hajzlů
na rohu ulice …
Pět ráno a je hrozně brzo
na to dopít poslední pivo a usnout
Dny beze spánku
chemická nerovnováha jako
pozůstatek zmatečného jednání
Špína adolescence
smrad spermatu a prvního sexu
fuj
Mám to za sebou, jdeme dál
něco chybí, něco mám,
něco získám
RPG
Kontakt s jinými lokacemi se nabízí jako cíl
přesouvat se z místa na místo
vyčerpat zdroje a
zmizet nepovšimnutě v tom nejlepším
mistr úniků jak Hoodini
kolonizátor syntetické vůně města
Kráčím dál …
***
Kam tahle linie dopluje? kde to slovo skončí?
cvičím vlastní důstojnost
kam je schopna zajít
a kde je hranice mezi láskou a libidem?
Přátelství je hvězda mezi Slunci a ryzí vztah
dvou savců je pouze přenesená tělesnost
duchaplné mlaskání nad jarním výtiskem
časopisu o záhadách
Ke
ta
min
Poznám na šestnáctiletém týpkovi,
že ho čeká divoká feťácká budoucnost
v jeho modrých očích cítím ten smrad
jaký chytil i mě …
on to neví, ale vzpomene si na mě až
se bude dívat na další generaci
šlechtěných feťáků temnoty …
Přestaň bažit po těch extázích ...
nezbude na
nás
.
občas zaslechnu i jak mluvím sám se sebou
ten hlas říkal něco jako
"Vyser se na to, nebuď baba!"
Snažím se vyjít ven do prostoru
logika a abstrakce bojují v jednom pásmu
Vyrůstal jsem v rebelské domněnce
toho, že barové povalečství a
halucinace jsou tím, čím se musím stát
Punk, mrdat systém, nikdo mi nerozumí
konzum, konformita, blbosti
Ono je to celé ale složitější
a vzdal sem touho po tom
přijít tomu na kloub
Ale povedlo se mi smířit se sebou
prozatím
možná
Kdo ví, kde končí vítr?
vrčí a chrčí v nenasytném hluku praskání zubů
švy se trhají
a vytryskují moje psyché do vzdálenosti
dvou pomočených hajzlů
na rohu ulice …
Pět ráno a je hrozně brzo
na to dopít poslední pivo a usnout
Dny beze spánku
chemická nerovnováha jako
pozůstatek zmatečného jednání
Špína adolescence
smrad spermatu a prvního sexu
fuj
Mám to za sebou, jdeme dál
něco chybí, něco mám,
něco získám
RPG
Kontakt s jinými lokacemi se nabízí jako cíl
přesouvat se z místa na místo
vyčerpat zdroje a
zmizet nepovšimnutě v tom nejlepším
mistr úniků jak Hoodini
kolonizátor syntetické vůně města
Kráčím dál …
***
Kam tahle linie dopluje? kde to slovo skončí?
cvičím vlastní důstojnost
kam je schopna zajít
a kde je hranice mezi láskou a libidem?
Přátelství je hvězda mezi Slunci a ryzí vztah
dvou savců je pouze přenesená tělesnost
duchaplné mlaskání nad jarním výtiskem
časopisu o záhadách
Ke
ta
min
Poznám na šestnáctiletém týpkovi,
že ho čeká divoká feťácká budoucnost
v jeho modrých očích cítím ten smrad
jaký chytil i mě …
on to neví, ale vzpomene si na mě až
se bude dívat na další generaci
šlechtěných feťáků temnoty …
Přestaň bažit po těch extázích ...
nezbude na
nás
.
Tipů: 2
» 26.11.21
» komentářů: 0
» čteno: 210(4)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Válka s mozky | Následující: Dokumentace laskavosti