POTĚŠENÍ OBJETÍ

Jak dlouho cestou zpět?
Navěky prosíš můj bol?

Všechno Ti dám
Ty dupeš po mých zádech
jako po kostrách co nechceš
ať si nesou Tvé slzy
v bolesti ještě kousek místa
ale
pro Lásku tam místo není.

Vysmíváš se mému bytí
oči mi stíráš a křičíš - ŽIJ!

Škrtíš každý můj nádech
už nemyslím si že jsi ta pravá
pro život jako půlnoc
ráno nebo v kalu hladovém.

Ze Tvých rtů poprvé?
Raději nikdy v afektu scénáře?

Zase se koušeš do jazyku
já otvírám Ti své srdce
bodáš a nepřestáváš
dokud se neutopím
ve své krvi.




28.5.2020 19:47