zapadlým...

ve sněhu co zrovna napad
táhnou se tiché šlépěje

listí žloutne jako západ
krev slunce stéká po sněhu
a mrazem ztuhlá krajina
zarudlá řeka bez břehů

někdo kolem prošel
a možná hledal
štěstí nebo hrob

zůstal za ním
jen dlouhý řetěz stop
co mizel v závějích

zatímco všude
v kamnech hořelo
on tváří do sněhu pad
a ta vůně dýchla až na mne
když pod ním země začla tát

bylo to zvláštní
dívat se
jak byl sám
zatímco těm
co jsou
za sklem v teple
zbývá jen
pramálo naděje
že jejich stopy
vítr zavěje