Řeka slov bez příkras
Starší
» autor: Alexandr Rakita |
Básnictví v transsexuálových lodičkách
zahozené jako zmuchlaný papír
do kontejnerů nesplněných snů.
Porno časopisy na dědečkově půdě,
onanie nad vítězstvím
noci nad Sluncem.
Miliardy zázraků v jeden moment.
Galaktické přemítání
pohybů kolosů
velkých jako naše buňky.
Staří mágové
věděli, jak spojit body intuice ve vzduchu
pískání v uších
předtucha něčeho v atmosféře
oheň před deštěm
frekvence mystična
rozpoznatelná zbídačeným
hybatelem děje.
Ruka anděla
tušícího přítomnost a zájem
zlého.
Alchymie přeměny
myšlenky na slovo
a slova na význam.
Dálka mezi srovnáními nekonečna
s nulou.
Optimistova posedlost
všedností
Negace schovaná za dysforií.
Symfonie za hranicí naší kůže,
skutečné bytosti
rozmlouvají o skutečných pocitech
v realitě, která
bije na poplach
jako bezdomovec utíkající
do své staré jeskyně.
Posvátnost upřímnosti
v letních minisukních
naparfémovaných dam
sousto, které není třeba
trávit.
Dny bez Slunce,
noci bez měsíce.
Prázdné plátno, slovy jako štětcem
nanášeno v absolutistické
vizi obrazu.
Psaní.
Nenudíte se tak trochu?
zahozené jako zmuchlaný papír
do kontejnerů nesplněných snů.
Porno časopisy na dědečkově půdě,
onanie nad vítězstvím
noci nad Sluncem.
Miliardy zázraků v jeden moment.
Galaktické přemítání
pohybů kolosů
velkých jako naše buňky.
Staří mágové
věděli, jak spojit body intuice ve vzduchu
pískání v uších
předtucha něčeho v atmosféře
oheň před deštěm
frekvence mystična
rozpoznatelná zbídačeným
hybatelem děje.
Ruka anděla
tušícího přítomnost a zájem
zlého.
Alchymie přeměny
myšlenky na slovo
a slova na význam.
Dálka mezi srovnáními nekonečna
s nulou.
Optimistova posedlost
všedností
Negace schovaná za dysforií.
Symfonie za hranicí naší kůže,
skutečné bytosti
rozmlouvají o skutečných pocitech
v realitě, která
bije na poplach
jako bezdomovec utíkající
do své staré jeskyně.
Posvátnost upřímnosti
v letních minisukních
naparfémovaných dam
sousto, které není třeba
trávit.
Dny bez Slunce,
noci bez měsíce.
Prázdné plátno, slovy jako štětcem
nanášeno v absolutistické
vizi obrazu.
Psaní.
Nenudíte se tak trochu?
Tipů: 2
» 20.11.21
» komentářů: 2
» čteno: 230(7)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.11.2021 - 23:24
kdepak nenudím.. spíš cítím navázanost, protože dnes jsem spal báseň a dost z tvých slov.. je neznaje jsem použil i do té své.. dokonce i vzpomínky a pocity.. spíš než nudu cítím deja vu.
» 21.11.2021 - 02:36
blue: Zvláštní! Asi jsme čerpali ze stejného proudu inspirace :-) To se stává. Mohu pak báseň vidět?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Sláva hvězd | Následující: Katarze