Albánie

Albánie, kde nikdo nemůže mít všechno,

Albánie, kde děkuji Bohu za jeho dary

moře, Slunce, vzduch, země …




Solné hory, upřímnost vetkaná do silnic,

mládí a příslib lopotící se práce.




Kontrast tohoto místa na zemi je hudbou minulosti.

Krása neobroušeného drahokamu kloubící se se špínou

pod nehty civilizace.




Přepočítávám leky na eura a ty pak na koruny.

Kolik stojí špetka štěstí v prachu a potu,

které smyje vlna blankytného moře?




Pláže poseté psími čumáky, kteří stěží vidí

na dno písku, do kterého vstupují.




Mýtický moment opomnění schovaný za útesy a

na lodích, na kopcích, pod stromy a v dešti.

Lze ho spatřit pouze ryzím srdcem.




Kámen s dírou je cennější, než Swarovski náhrdelník

zručně zfejkovaný místními šikuly, jejichž úsilí a potenciál je hra na obřím hřišti kapitalismu.




Ústředí středozemní spojky.




Albánie nestačí jednou, Albánie není pro každého,

ale každý by ji měl alespoň jednou uzřít!




Středobod malebných atmosfér starého světa!