Laponsko

Chtěl bych se vydrápat
na hradbu času
nepořezat se
o ostří dní

Rád bych uviděl střechy domů
šupiny na hřbetě dinosaura
na černé majolice
hrnku na čaj

Pádluji přes nedohledné moře
své slabosti

Pádluji egem velikým tak
že se nevešlo
do žádných dveří
pod žádnou střechu
a tak mrzne na ulici
jako bezdomovec
zasněžený melancholií

Když nedovedu být sám sebou
malým člověkem
když se omlouvám za to
jaký jsem
když se snažím
dát Ti v sobě někoho lepšího
je to pro Tebe
jako bych ztrácel erekci
ve smutnění dlouhém
jak stmívání nad Laponskem