Unavená

Za městem v polích
půda zoraná
vítá zimu
a stáda srn
v lesích ukrývá se
jak ruka co sahá
ke stolu plného dobrot
hozený klenot
do světa
jak mraky plné barev
chvíli tu jsou
pak mizí za obzor
každá duše posedlá
hledáním
k severu husy uhání
a z východu naděje
slunce přináší
někdy tě pletou
toky řek
jen vydrž pro ten
klenot
sílu ber ze země
vítr klidu ti dopřeje
něco tu je
jak mince odlitá
ze starých věků
topoly u řek nikdy
nic neřeknou
za městem v polích
strachy už vybledli
jména dní
v mlhách zmizeli
tak vydrž příteli...



¨