VĚŘÍŠ VE ŠTĚSTÍ

Co se nám stalo?
Ten déšť co nás smáčel
zůstal za námi.
Je pořád stejný?

Poprvé z 29-ti objímám
Tvé přátelství a vášeň dlaní
dokud neuvěříš
že chráním slunce i noc
mezi něžností Tvých rtů.

Dokud neodejdeš?
S divokostí srdce?

Prokletá v hodinách
vryla ses mi se zpožděním
lží aortou do spánku
když smutek přicházel
svíral jsem jeho pláč.

Mám se skrývat v ozvěnách?
Ještě teď více tady jsem?

Až tu nebudu
jen tak jsem chtěl
říct Ti naposled

ať zapomeneš na verše
plné bolesti a slz

vím že jsem krutý.




11.6.2020 17:17