špatný příjemce

Cítím se trochu na nesprávné adrese
špatný příjemce

od léta (podle mne) razím dobrou tendenci
dávat svět do pohybu, malými krůčky
vystřelit vstříc světu signální světlici nebo petardu
a pak se stáhnout zpět.. po úsměvech
do své dílny.. a tam si kutit nějaké.. přízemní záležitosti
(trochu jsem se vypnul z dosahu světa)

jenže čas ubíhá
a léto je to tam
a kutit už je trochu jako pobyt na Sibiři
a vesmír asi naznal že se mám hnout dál

v poslední době jsem třeba sem na Libres přidal i příběh mladé Hanky
která leží po transplantaci plic na ARU v nemocnici
(její situace je s výkyvy stabilizovaná)
s tím.. že její život stále visí na vlásku
trochu horší se mi zdá už ta mentální kondice
(což se není čemu divit ani)
takže nějaké neveselé moje osobní zprávy si nechávám pro sebe takticky
sem-tam mne požádá o nějakou báseň, tak jí nějaké posílám
nedávno ale dostalo se mi jedné otázky..

„víš, mám strach že mne nebude nikdo chtít.. když jsem na přístrojích..“

tak jo, řekněte mladé slečně co je fakt na přístrojích.. že má i snít o lásce smysl
to už se Vám zavaří mozek abyste něco smysluplného i pravdivého odpověděli

pokud má někdo zájem třeba Hance něco povzbudivého napsat, a je na Facebooku, tak tady je její profil..
https://www.facebook.com/handa.soukupova


včera jsem se zmínil že tento večer cítím jako zázračný

protože byla naplněna finanční částka 3000korun na pomoc mladé studentce,
která je z velké rodiny a maminka je nemocná atd.
V sobotu jsem se o sbírce zmínil, a v neděli se sbírka už uzavírala.. a ona je splněna..
na to mám jediné slovo: děkuji

jak mi řekl jeden člověk.. „ já bez zázraků neumím žít..“

a to je ten druhý zázrak..

a to je to proč se cítím jako nesprávný příjemce..

myslím že já si pozornost ne tak docela zasloužím, často přehlížíme potřebné..
místo toho aby někdo psal se mnou, může právě vyhledat ty potřebné
ty nemocné.. které i běžné slovo potěší, a oni do jisté míry potřebují potěšení..
ne už tak já, co se ráno vzbudím a nic mne nebolí.. což i to je zázrak...
:-)

ale tak, pokud bude to dál v mých silách ..věřte, že i nadále budu vystřelovat petardy..
psát a posílat obrazy.. a budu tu i jako člověk pro rozhovor

ono někdy svěřit se - je poloviční léčba (sám vím jak mi to pomáhalo při depresích)
často ti lidi co jsou na dně.. dokáží teprve ocenit ty maličkosti a běžné věci..
které bereme za samozřejmé

doslova.. dokud nebudete brát léky na to aby jste fungovali, nesáhnete si na to, jaké to je...

mějte se pokud možno skvěle
dobře
nebo alespoň lépe

a.. nepřestávejte věřit v zázraky..

děkuji

.

jako bonus přidám doslov k poslední básni..

..tomu říkám tereziální poezie
když kardinální štětce
zdají se být tak zarámované
palety mechuvzodrné

v naší odrazové realitě
kde plují koráby po polích
a zázraky sestupují k lidem
i slova lečí

nepodceňujme svoje bytí
pro druhé
i pro sebe
ať se prostor smutku ztenčí

.