Dávná přítomnost neznámého člověka

» autor: Kaj
Nenosím černé oblečení
a když svítí slunce
nezdržuji se ve vězení interiéru

Lístky černého stromu
které Ti posílám
jsou nepřiznaným šmírem dní
povzdechem v nouzi
osamění, těžkosti, stereotypu

Lístky bílého stromu
ovoce mých zálib
kterými si krátím čas
namísto své práce
ukazuji nadřízenému

Dívá se mi do tváře
jako by to byla záda při odchodu
má přítomnost
jako by pro něj už uplynula

Ty ale z černých listů
umíš vykouzlit úsměv
který hladí moji přítomnost
jako by teprve měla nastat
Tipů: 18
» 22.10.21
» komentářů: 6
» čteno: 255(11)
» posláno: 0


» 22.10.2021 - 09:11
*** !
» 22.10.2021 - 17:25
Tady někdo píše zatraceně dobře.
» 22.10.2021 - 19:38
JO !!!!!
četl jsem to pomalu a je to tam.
Chváli to Kokr i Dota, takže to bude poezie, které já jako
amatér vůbec nerozumím, jen prostě cítím to kouzlo.
Stejná krása jako vločka sněhu. Nemůžu to vzít do tlapek, ale můžu se kochat tou nádherou.
Už jsem to zažil i v galerii před obrazem. Nerozumím ničemu, ale nemohl jsem se odtrhnou a odejít. Jen jsem si hlídal, abych neměl otevřenou hubu. Motal jsem se tam jak jsem si pouštěl různě světlo do obrazu
a nebyl schopen odejít. Prostě někdy je krása jen k pozorování.
» 25.10.2021 - 08:32
Dota Slunská: díky
» 25.10.2021 - 08:32
gabkin: díky
» 25.10.2021 - 21:54
Černobílé a není to černobílé.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tekutý plamen | Následující: FC Barcelona

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.