TVÁŘE V POLÍBENÍ

Nemůžu pokračovat?
Cítíš to stejně?
Do poslední slzy pod peřinou?

Rozbité ticho křikem mým
pozvolné chvění pod očima
čarovná noc s křídly tají
tmu o nás bez doteků
ve správný čas
na špatných místech zakopávám.

O obrazy veršované
ohnisko sílí pod tíhou stran
které jsi vyškrtla se mnou
ze svého života pro potěšení.

Unikám a nikdo mi nestačí
vytrácí se cesta zpět po rukou
rozhořčených polibků na dně hrníčku.
do tváří se nepodívám po patnácté.

Nebo je to dojem a odcizení?
Už neklečíme v mukách času?
Mám Tě více než jindy?




10.4.2020 22:24