SNOVÁ

Pomalu a líně odkládám
svou sváteční duši
už zase mě cosi děsí
Pootevřenými dveřmi
vtírá se každodennost

Schovávám pod práh
něžná ptačí pírka
ač nejsem vrah
Veliké mlčení ze slov tkáno
nepotkání již navázáno

Bdí nepřítomen nad snem
který je snem o něm
Ach líně, líně...
věřím, že se probudím
Vše je tak svrchovaně nevinné
jako kolibřík