wei-chi...

Často slýchám
že nezaměstnanost je nežádoucí
pro jedince i společnost
za něco proti čemu je nutné bojovat
ale víte co je ironie
že přesně po tom toužíme

nikdo přece nechce pracovat víc
záměrem každého technologického pokroku
od sekyry po mobil
je redukce času a energie
a přesto
teď když konečně můžeme zvolnit
držíme se křečovitě toho
co jsme chtěli překonat

ono to vlastně ani není o práci
ale spíš o tom co přináší
třeba bezpečí sebeúctu pohodlí
kontakt s lidmi nebo výzvy
na druhou stranu vyžaduje
čas energii a svobodu
jde nám tedy o to
co za práci dostaneme
a s tím přichází strach
bojíme se finanční nejistoty
budoucnosti
nepohodlí

každá krize ale zároveň představuje příležitost
apokalypsa neznamená planoucí armageddon
ale skutečnost
že naše nevědomost a samolibost brzy skončí
bitva mezi soudem a oproštěním se
mezi strachem a láskou
mezi kulturním podmiňováním a vnitřní pravdou

potkal jsem nepřítele a ten nepřítel jsem já

dinosauři neměli tušení
že po nich nastoupí savci lidé a civilizace
kdo ví jaký fénix povstane z našeho popela
kalamita vždy zbrzdila materiální pokrok
ale výhodou je ten vnitřní
dokážeme naše znalosti
porozumění tvořivosti poznání a vědomí
použít ve skutečném zájmu
k tomu co leží před námi?

nemusí to být co čekáme
může se to naprosto lišit od všeho
co si dokážeme představit

já si třeba dokážu představit
že přede mnou ležíte vy