bezbřezí...
...
» autor: enigman |
vzedmul se vánek
z měsíčního jezera
bere mým očím dech
a smáčí doutnající okamžik
kam se poděly břehy?
když duna za dunou
sune vlnu před vlnu
do zježeného hřebene
kolik potřebuje světlo času
než stvoří oko?
v dlaních se kutálí perly
ze zrnek náhody
nezapomněli jsme začít den
s láskou bez podrážek?
má smysl skákat do větru
když se k sobě vzdalujem?
tvoje mínění
moje tvojení
to jsou možnosti
a potom vzduch za sněhem
může být průzračnější
a vůně hustější
jako vrtivá melodie
roztočená flašinetem
kde je konec břehům?
vklouzli jsme do pohledu
přiopilí
skrze sebe
a barva tvých oušek
je světlo na mém jazyku
plachtíme po vlastní tramtárii
a v ráhnoví je slyšet
svist vyvrženého magmatu
jenž se vrací
do středu
mezi nádech očí
z měsíčního jezera
bere mým očím dech
a smáčí doutnající okamžik
kam se poděly břehy?
když duna za dunou
sune vlnu před vlnu
do zježeného hřebene
kolik potřebuje světlo času
než stvoří oko?
v dlaních se kutálí perly
ze zrnek náhody
nezapomněli jsme začít den
s láskou bez podrážek?
má smysl skákat do větru
když se k sobě vzdalujem?
tvoje mínění
moje tvojení
to jsou možnosti
a potom vzduch za sněhem
může být průzračnější
a vůně hustější
jako vrtivá melodie
roztočená flašinetem
kde je konec břehům?
vklouzli jsme do pohledu
přiopilí
skrze sebe
a barva tvých oušek
je světlo na mém jazyku
plachtíme po vlastní tramtárii
a v ráhnoví je slyšet
svist vyvrženého magmatu
jenž se vrací
do středu
mezi nádech očí
Tipů: 14
» 02.10.21
» komentářů: 2
» čteno: 248(10)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jeseňsní... | Následující: trajektorie...