Věta

Jsou věty, co hodně poví,
v každé pravdu, svoji loví.

Než věta, dotek poví víc
nad dotek větu, nikdy nestavíš.

Než dotek náruč hřeje
barva v očích se pak směje.

Splynout potom, co je víc?
Po splynutí touha, chtíč.

Duše, tělo, mozek splyne
Řeka času dá i bere.

Jsi, a chtěl bych být
Čím, co napoví mi cit.

Něco, nic
Světlo, tma
Sami, spolu
Jeden, dva.


~☆~