UŽ NIKDY VÍCE - NEPOLÍBENÁ
14. BÁSEŇ Z MÉ BÁSNICKÉ SBÍRKY; NEMŮŽU TĚ VYSTÁT. (2020)
» autor: West » Básně / Nemoc, smrt |
V zátiší krčí se
snad stovka můžu a žen
a přece jsou jich tisíce se jmény
na které se dávno zapomnělo
protože se špatně mluví
bez jazyku s noži
chladnosti. Přibíjím hřeby skrz živou
citlivost co máte všichni
jste připoutaní a už ani moc nechrčíte
zvukem jeřabin té co
mám rád. A tak se nedivte.
Čekali jste na trest a tenhle nápad
realitou se stal když podíval jsem se
do Vašich hnijících hlav
na hranách. Bály jste se nejvíce
toho co nakonec se Vám stalo
bolestným a ještě více osudovým.
31.3.2020 14:09
snad stovka můžu a žen
a přece jsou jich tisíce se jmény
na které se dávno zapomnělo
protože se špatně mluví
bez jazyku s noži
chladnosti. Přibíjím hřeby skrz živou
citlivost co máte všichni
jste připoutaní a už ani moc nechrčíte
zvukem jeřabin té co
mám rád. A tak se nedivte.
Čekali jste na trest a tenhle nápad
realitou se stal když podíval jsem se
do Vašich hnijících hlav
na hranách. Bály jste se nejvíce
toho co nakonec se Vám stalo
bolestným a ještě více osudovým.
31.3.2020 14:09
Tipů: 2
» 14.09.21
» komentářů: 2
» čteno: 222(3)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: NEMÁŠ NA VYBRANOU | Následující: ZA PRAVDU POHOZENOU