Na lavičkách

Pijí z bolesti
ten balzám
co tady v tom
světě
usínají na lavičkách
jak růžové květy
nechtějí vidět
ten svět
a já jim věřím
pijí a slabý jsou
čekají jak sochy
v parku
zítra začnou zas
a mají moře času
bolest pod
lavičkami
drží se jejich bot
tkaničky domotané
chtěl bych se smířit
ze světem
jak oni s pitím
ale nejde to
zatím ne
počkám v dáli
na zítřek...