K večeru

Mraky jak s bible
nad zemí
kdysi stejné
museli být,
snad v kostelíčku
žije ještě vlídnost
a přátelství,
tam kvetou kytky
v vzpomínkách
na dětství
tam rodí se to vlídné
" pojď si hrát "
jak zrnko vína
co zbarví vinohrad,
malinké rybky v potůčku
pokaždé uplavali
před sítkem v ruce,
tak tajemné byli dny
hrdličky na lampách
tančívaly
chodník měl boule
od slunka
děti v plátěných taškách
mlíko mamkám nosily
a chlapy opilí
spávali na lavičkách
nic je nevzbudilo
tak život na vážkách
strachu a krás
jak anděl a ďas
u jednoho stolu
půjdeme spolu
pak zase dlouho
každý sám
jen být
pořád požehnán
jak kostelík
malý v polích...