Ženásany

Legíny upnuté i mysl k ásanám,
tak otevřené v polohách blaženosti,
z prasárita pádóttánásany zatmění mám,
i co zlomené květinky jsou svůdné dosti.

Pranic jsou vranám podobné v bakásaně,
v uštrásaně nevzpomeneš dromedára,
ty mladé dívky již vidím rozmazaně,
snad ta pružná těla mají i sestry z ára.

Dopadám hlavou dolů jako starý pes,
v ásaně puklého srdce, bez patosu
odsouzen, když k zemi až na kousek jsem kles,
leže vzhlížet k převisům ňader a nosů.

K poslední šávásaně uložen na máry,
již navždy jsem poddaným démona Máry.