EPIŠTOLA O VEŘEJNÉM ZDRAVOTNÍM POJIŠTĚNÍ

EPIŠTOLA O VEŘEJNÉM ZDRAVOTNÍM POJIŠTĚNÍ

Hrazeno jest nové ucho sedm či není?
To je, oč tu běží v hamletovském odění.
Stále se nelze dobrat žabky, pramene.
Pomůže jen konec vlastního ramene.
Úhradová vyhláška, 32.stránka, revizačka do telef. dí.
Vyhláška sic existuje, o uchu nic v ní.
Jak peroutkovské „vlevo dole“.
Čeho se chytit, vyrazit na motolské pole?
Limit se netýká pacientských práv.
Ten je a byl vždy zázračně zdráv.
(Až na stres a množství vypitých káv.)
Uspěje jen ten - jak se zdá -
Kdo právo své, jen on ho zná.
Detektivní buňky Poirota hodné.
Při pátrání víc tu a tam šálek bodne.
Pojišťovna je v tom nevinně snad?
Úhradová stopka – ostří hozené vzad?
Ležet ve veřejných smlouvách pojišťovna – Motol.
Do vydání „Medicínské právo“ strkat nos, hledat rozkol.
Pátrat v seznamu prostředků Státního ústavu pro léčiva.
Pravím vám, mnoho, příliš mnoho času poctivého čtiva.
Zákon, s ním jen a jen hrát.
Právo své psát, za něj se rvát.
Zkouškou těžší jiné se stává
Složit bobříka znalosti práva.
V paragrafech doma být víc nežli je zdrávo.
Připraven nucený být – své uplatnit právo.
Žádosti o úhradu, nejde-li, sestavit žaloby.
Sbírky ukázat znalosti, obhájit svou lobby.