Na prahu ztracené slasti
O pálivých polibcích
» autor: M.A.Rek |
Políbení posílám,
ať hřeje tě, kde na těle přistane,
polibky rozdávám,
však křičíš, když je jich sta: „Ne!“
Ta políbení již pálí
a žhnou na kůži chvějící se jemné,
ještě jednou to „ne“
zašeptáš, a pak jen křičíš: „Líbej mě!“
Polibky celuji
krajinu těla, až zlíbaná je zcela,
polibky zmámená,
však křičíš: „Ach, vždyť já nechtěla,
ta políbení mě pálí
jako vulkánu erupce líci Země,
tu trýzeň jen slíbej,
a nikdy již ty nepolíbíš víc už mě!“
Políbení posílám,
ač vzdálen sta světelných let,
polibky vysílám,
a kde mizí, nechci ani pomyslet,
kdesi ve vesmíru
na samém kraji horizontu událostí,
nikdy nepolíbené
černé díry, navždy ztracené slasti.
ať hřeje tě, kde na těle přistane,
polibky rozdávám,
však křičíš, když je jich sta: „Ne!“
Ta políbení již pálí
a žhnou na kůži chvějící se jemné,
ještě jednou to „ne“
zašeptáš, a pak jen křičíš: „Líbej mě!“
Polibky celuji
krajinu těla, až zlíbaná je zcela,
polibky zmámená,
však křičíš: „Ach, vždyť já nechtěla,
ta políbení mě pálí
jako vulkánu erupce líci Země,
tu trýzeň jen slíbej,
a nikdy již ty nepolíbíš víc už mě!“
Políbení posílám,
ač vzdálen sta světelných let,
polibky vysílám,
a kde mizí, nechci ani pomyslet,
kdesi ve vesmíru
na samém kraji horizontu událostí,
nikdy nepolíbené
černé díry, navždy ztracené slasti.
Tipů: 8
» 25.07.21
» komentářů: 5
» čteno: 281(4)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: "Verše" vokoberoucí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Deštěm… | Následující: Když tygr nespí