autorita

ahojte,
dnes mne tak napadlo kdo je pro vás v životě autorita?
koho tak chápete, a potřebujeme vůbec někoho takového ve svém životě?

Napadá mne okruh lidí, žijících blízkých či vzdálených nebo i nežijících

pro někoho to je třeba partner, rodiče, sourozenci, přátelé, známí, nebo dokonce náhodní lidé
může to být umělec, spisovatel, učitel, veřejně známá osobnost, sportovec, zpěvák
(samozřejmě ve všech případech muž či žena)

a dále mne napadají pojmenování třeba: Bůh, příroda, vlastní srdce, duše, zvíře, celý vesmír..

a možná se naše vnímání toho, kdo je pro nás autorita, v průběhu života mění

může to být třeba partner, poté kamarád, potom nějaký spisovatel

a nebo pro nás ta nejlepší autorita, rádce a pomocník a ten koho máme nejvíc poslouchat
jsme my sami? Na kolik vlastně máme koho kdy a jak poslouchat?
Určitě to bude nějaký mix u každého..

vybavuje se mi teď nedávno z jedné debaty situace.. jak říká učitelka žačce: „slečno mám s vámi problém“ a žačka na to: „no tak si ho vyřešte“ - mám svých problémů dost tak proč mám řešit ještě její?
Duše K - tentokrát nejen o knize "Ako prekonať stavy utrpenia" s Jankou Kajánkovou
https://youtu.be/RMYXQYUphCw

Autorita je možná nějaký hlas, nejspíše z exteriéru naší bytosti
kterým se necháme do nějaké míry nějakou část života vést nebo inspirovat

důležité je ale asi při tom i zůstat svůj, a nedělat vše jen podle rad druhých ale mít svůj život ve svých rukách

tak nějak, jak dnes čtu v příspěvku na Fb..

Nesnažte se v životě stále získávat chválu, ocenění a přijetí od svého okolí.
Od partnera, rodičů, dětí, přátel, kolegů... Dáváte jim tak velkou moc nad svým životem. Často nic z toho stejně nedostanete. Naopak, čím víc se snažíte, tím je to mnohdy horší.
Život vám přesně ukazuje, že už jste dospělí. Že ten jediný od koho potřebujete chválu, ocenění a přijetí jste vy sami.

~ Michal Bartoš - z knihy Smysluplné vztahy
https://www.smysluplnevztahy.cz/

autorita je vlastně každý, koho přijmeme do svého života, slovem, činem, tím že je, tím že ho zaregistrujeme. Už tím že přemýšlíme o jeho slovech... a nebo dokonce sny... to co všechno v životě přečteme, koho všechno potkáme, všechno a všichni nás vlastně učí a obohacují.

K tomu přidám takový zážitek nedávný..
poslal jsem jedné ženě básničku nebo přání
a tak se mi časem ozvala že dobrý, a že to je nezvyklé a že kdo jsem a co hledám v životě
a pak přišla otázka.. kde beru energii?

- taková už dost zvláštní otázka :)

tak jsem se zamyslel a řekl jsem něco ve smyslu: ze svého života a srdce, v lidech.. i již nežijících
(neodpustil jsem si tento aspekt nezmínit)

a to bylo pro ni jako červený hadr pro býka..

odpověděla něco jako.. „jo tak, takže žijete svůj život v minulosti“
říkám no to nežiju, čas stejně neexistuje ne? :)

nicméně, jako správná autorita.. mi to pak začalo v hlavě pracovat, ta myšlenka jestli opravdu nežiji nějak v minulosti?.. hledal jsem v sobě, a po hledání musím říct, že si myslím, že ani ne :) :)

má to ale dobrý konec, po tom co jsem jí poslal další mé psaní se mi paní omluvila, ale byla to spíš omluva pro ni, já ji vlastně nepotřeboval.

Myslím že každý máme v životě, nějaký hlas, nějaká slova, nebo nějaký směr který nás nějak baví
a utváří a pohybuje námi
při tom ale bychom měli zůstat svobodnou duší a osobou s právem si říct.. no to je ale blbost :)
a s naším právem dělat chyby, protože nikdo přece není bezchybný

jak říká jeden citát.. nikdo si neobul naše boty a nešel naším životem s námi..

a přidám další 2 střípky na konec.. (stejný autor jako citátu v anotaci)

PROMLUV K NÁM O UČENÍ.

A Mustafa řekl:
Nikdo vám nemůže zjevit než to, co již spočívá a zpola dřímá v rozbřesku vašeho poznání.

Učitel, který se prochází mezi svými žáky ve stínu chrámu, nedává ani tak ze své moudrosti jako spíše ze své víry a láskyplnosti.
Je-li opravdu moudrý, nevyzývá vás, abyste vstoupili do příbytku jeho moudrosti, ale spíše vás vede k prahu vašeho vlastního myšlení.


Často dáváme Životu trpká jména, ale děláme to jen tehdy, když sami jsme zatrpklí a chmurní. A považujeme jej za prázdný a marný, ale jen tehdy, když naše duše bloudí po opuštěných místech a naše srdce jsou zpita přílišnou péčí o sebe.
(Chalíl Džibrán: Prorok. Zahrada Prorokova)


https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/ruzne-citaty-ruznych-au
toru-k-tematu-clovek

.