Čerstvý vítr

Čerstvá bríza vlasy pročechrala,
tu nadzvedla mu i cípy kiltu.
Bez rozverného léta závanu,
kdo as povšimnul by si, že byl tu?

Že měl na to koule s vámi tu žít,
a že snad na svém místě je mužem,
že jako pták volnost tolik měl rád,
až svěží větru dech ukázal všem.

Rozpustilý vítr vánkem je jen,
s cípy kiltu klesl i zájem všech,
rázem zapomenuto, že byl tu,
jen stařence maně unikl vzdech.

Snad pel mládí odvátý připomněl
vítr škádlivý, ty ruce muže,
když zvedávaly lem sukně její,
a ona šeptala jen, že může.

Když mrak času kraj mládí zahalí,
ztichne svěží vítr již napořád,
již nenadzvedává lem našich snů,
co odnesl, si můžeme jen přát.