Nostalgická
Člověk tak rád někdy se zasní...
» autor: Kozoroh1 |
Jak křivky milované ženy
řeka se tiše klikatí,
hledívám na ni, natěšený,
než den se kamsi vytratí.
Skřivánek srdce vzhůru míří,
jeho zpěv zní zpod oblaků,
myšlenky mojí myslí víří,
přiblížil se čas zázraků.
Již slunce k západu se šine,
(co touhou po něm zrůžoví!)
osvětlit opět kraje jiné,
pohladit keřík révový.
Noc zkonejší mne svými stíny,
až ke spánku se uložím,
přikryje cípkem černé plíny,
zas v snech svých láskou zahořím...
řeka se tiše klikatí,
hledívám na ni, natěšený,
než den se kamsi vytratí.
Skřivánek srdce vzhůru míří,
jeho zpěv zní zpod oblaků,
myšlenky mojí myslí víří,
přiblížil se čas zázraků.
Již slunce k západu se šine,
(co touhou po něm zrůžoví!)
osvětlit opět kraje jiné,
pohladit keřík révový.
Noc zkonejší mne svými stíny,
až ke spánku se uložím,
přikryje cípkem černé plíny,
zas v snech svých láskou zahořím...
Tipů: 9
» 26.06.21
» komentářů: 4
» čteno: 264(6)
» posláno: 0
» nahlásit
» 30.06.2021 - 16:41
Gándhí: Díky! Je to takové retro...(To je teď velmi oblíbený výraz!) :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jistá Magdaléna... | Následující: Šťastné chvíle