Partie

Táhnu dál po šachovnicí dlažby,
já spíše pěšec vždy byl nežli král,
věže zvon odezněl den půlnocí,
nedobře partii jsem rozehrál.

Černou kávou s bílým cukrem vzpružen,
přesto černou nocí ztracen bloumám
bílými místy portolánu snů,
k rošádě štěstí opět nepřizván.

Pod ocasem koně zázrak čekám,
k hrám domů láká dáma na rohu,
ať táhnu prý, s ní zřeknu-li se hry,
tah matem končí, dál jít nemohu.

~~~

Epilog:

Dohrána je partie,
kdo kým dnes je, nikdo neví,
černý odmítá být černým,
a kdo napravo byl, je levý.

Z věže z roku osm měsíců
čas bimbá jinak o hodinu,
a dámou je i ta, co měla
na to koule a ne vaginu.

Rudí střelci v černém
u Vrbětic tahy cvičí,
a dáma, ta kdeže v bílém,
svíjí se a tančí na tyči.

Na poli hrdého krále
ržá starý sprostý kůň,
kundoutousemkundoutam,
šachy ve prospěch Go odsuň.

Ten, jenž stahuje si gatě
a pindíka, uf, nám neukáže,
na motýle bílého si hraje,
o morálce, jí prost, káže.

Odborníci na slovo vzatí,
ministři – samý Pat a Mat,
na šachovnici zemí českých
nám brzy dají šach a mat.