V podvečer

Červnový podvečer
zrcadlí hladina,
tiše a znaveně
vydechla krajina.

Poslední paprsky
už vlnky rozbíjí
a vánek chvílemi
pohladí po šíji.

Blankytně nachová
skvostná v svém odrazu
snad jako Narkissos
zůstává v úžasu.

A chmýří z topolů
hedvábně tlumí jas.
Vskutku by nemohl
vybrat si lepší čas.

Drobounké oblázky
rozvlní hladinu.
A zas a za chvíli
- už skoro hodinu.

Pod vrbou skloněnou
myšlenky přebírá,
oblázky utěší
hladina zčeřelá.

A oči vzdálené
těžko si domyslí,
co nebo koho tak
může mít na mysli.

Snad by ses ráno až
cestou pod vrbou bál
- v hladině zahléd' bys
houpat se jeho žal.