Často chodím cestou.

Zavřu oči.
Nic netlačí.

Dám k sobě řasy.
Vidím kus krásy.

Nohy slastí zatančí.
Vlny v duchu skotačí.

Chodím tou cestou
a vzpomínám.

Na pokoru,
symfonii moře
a Tvoji klidnou tvář.

Jak rozběhla bych se
a řekla tady mě máš.

Avšak ještě čas,
přes kilometry,
něžných řas,
co přátelství,
roste v každém z nás.

A slyším jeho hlas.
Žiji a život
plný dobrých brázd.

To koupit se nedá,
když jeden na druhého
nezištně čeká
bez přísahy
a dáváme si
krásné vláhy.

Já vím,
chvilku to potrvá,
než řeknu, že jsem
tady.

A ty s vozíkem
dáš můj den
do parády.
A já padnu do klidu oázy.
U Tebe a tady!

Život nemá závady!
I když občas člověk z holé věty.
Ty usmíváš se
a děláš vozíkové piruety.
Konec prázdnoty.
Často chodím cestou,
kde je moře a
kde jsi ty.
Mám Tě ráda,
i když daleko jsi Ty.