Tři jizvy...

Na tvoji hruď dopadly tiše,

tři horké slzy těžké jak hřích.

To zemřelo přání a s ním i má duše,

co žila ze sil svých posledních.



Vykopej díru, temnou a hlubokou,

ať cítí se tam, jak na světě by byla.

Odnes duši moji, odnes ji na rukou,

do té tmy polož ji. S ní lásku, co zbyla.



Zasyp to lože hlínou a kamením,

tíhu ustojí, bolest už necítí.

Tři jizvy na hrudi budou ti znamením,

že leží má duše, kde slunce už nesvítí…