Klub duševních rváčů

Společnost (obrazně) nabitých nosů i rozpálených srdcí vždycky ocení trochu ledu. Pro všechny duševní masochisty a něžný slovní násilníky.
» autorka: Chae von Cocaine
Už mě to nebolí
tak jako kdysi.
Prý jsi si skicoval zas novou paní.
Lhaní si
Do kapsy
Už žádný kolapsy.
S krví se mísí
a znova to zkusí:
Tekutý dusík
z tvých horečných dlaní.

Už mě to nebolí tak jako loni.
Voníš a praskáš, můj vnitřní led v kafi.
Zas léto?
Přejde to.
Tonik
a risretto.
Mezcalem stíráš mi ze tváří grafit.

Už mě to nebolí tak jako naposled.
Jediným dotykem rozbils mi duši.
Obrazně.
Bez bázně
na pohled překrásně
stéká mi z hrudníku
Akvarel s tuší.

Už mě to nebolí tak jako včera.
Éra dní boxera
z žeber se dere.
Duševní akrobat
Bere si akorát
košilku utkanou
tvým prstem z šera...
jenom co povolí.
Už mě to nebolí.

Už mě to nebolí.
Jen pořád sere.
Tipů: 10
» 19.05.21
» komentářů: 5
» čteno: 409(7)
» posláno: 0


» 19.05.2021 - 16:57
Líbi se mi to -moc
» 19.05.2021 - 19:55
Podobnou mám zkušenost... dokonce datumově shodnou... blbý loni... brrr... napsalas to bezva!
A závěr podepíšu ;-)
» 24.05.2021 - 14:00
Parádní poezie! Prožitkem, jazykem i brilantní tečkou.
» 25.05.2021 - 16:09
Diky vsem!
» 19.07.2024 - 00:33
Je to boj. Navzdory všemu poeticky vystižen.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nekonečný příběhy | Následující: Ostré předměty

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku