smysl života?» autor: blue |
ahoj, dnes mne jedno video a povídání ( https://youtu.be/1tUOzp2iMTA ) inspirovalo k sepsání pár postřehů, neberete to prosím jako nějaký jasný a jediný názor který by měl platit univerzálně pro všechny..
každý hledá tu svou cestu, tu nejlepší pro něj..
a každý hledá svoje otázky a sám si na ně hledá odpovědi
tak to berete jako takové moje momentální sepsání
které ani nepobírá všechny aspekty a směry této otázky
děkuji
.
Na otázku jaký je smysl života..
si lze říci..
jaký je smysl Slunce?
- Slunce hřeje a dává světlo
jaký je smysl nebe?
- Nebe dává déšť a prostor
a jaký je smysl lásky?
- Láska hřeje, pohání nás, a je sama smyslem
a jaký je smysl života? - to vše pojmout, a zažít
nakonec hodně z toho co se nám stane v tomto světě je v našich rukách
a pokud ne, tak je v našich rukách jak s tím naložíme
a že začátek a konec života má hádanky a záhady..
no a kdyby neměl, bavil by nás?
Kdyby bylo jasné jak život začíná a jak končí a co je dál stáli bychom tu?
Nezměnil by se život v nějakou nezábavnou hru?
Někdo říká že tento svět je někde uprostřed, pod námi kvalitativně jsou jiné světy.. horší
a nad námi několik „lepších“ světů, ale nemají možnosti jako tento, tady žijeme jako tělo a vše prožíváme „na dotek“.
Tady nevíme kdo jsme my, co tu děláme, kam jdeme, a kam půjdeme..
ale na tom všem vlastně tak úplně nezáleží protože jsme tento celek, tato existence, tento život žijeme každý den. A každý den někdo umírá a někdo se rodí, musíme nejdřív poznat sami sebe.
najednou jsme tu se svým programem myšlení, hozeni do života.. a koho tady máme dál..? Stejné bytosti se stejnými nebo jinými myšlenkami, názory a pohledy.. a interagujeme a to přece nás, myslím, baví nejvíc. Interagovat, žít s někým, s rodinou a s přáteli, tím dáváme smysl životu, i smysl světu, i smysl slunci, smysl zemi a nebi, smysl tomu co bylo a co bude, a nejvíce tomu co je teď a to teď je pořád
slunce nezapadá, ono svítí pořád
jako my i když usneme dýcháme a sníme
a když jsme nemocní tak blouzníme nebo jsme v kómatu..
a to jsme kde? Ležíme a svítíme a žijeme tady i tam...
v myšlení i nemyšlení, ve světě i v nesvětě, na planetě i jinde
s lidmi i sami, milováni i očekáváni, podáváme pomocné ruce i přijímáme..
kdybychom žili na jiné planetě s jinými těly a jinými náboženstvími asi bychom se ptali podobně.. odkud jsme a co tady děláme?
a kdybychom se vzbudili zítra.. my, to naše vnitřní já, v jiném těle
jen s přehrátým programem myšlení.. s jinými myšlenkami a jinými vzpomínkami ..
poznali bychom že jsme jinde? A že jsme minulý den žili jiný život?
Dál nechám mluvit knihu srdce: http://www.buddhismus.cz/sutra-srdce.html
.
každý hledá tu svou cestu, tu nejlepší pro něj..
a každý hledá svoje otázky a sám si na ně hledá odpovědi
tak to berete jako takové moje momentální sepsání
které ani nepobírá všechny aspekty a směry této otázky
děkuji
.
Na otázku jaký je smysl života..
si lze říci..
jaký je smysl Slunce?
- Slunce hřeje a dává světlo
jaký je smysl nebe?
- Nebe dává déšť a prostor
a jaký je smysl lásky?
- Láska hřeje, pohání nás, a je sama smyslem
a jaký je smysl života? - to vše pojmout, a zažít
nakonec hodně z toho co se nám stane v tomto světě je v našich rukách
a pokud ne, tak je v našich rukách jak s tím naložíme
a že začátek a konec života má hádanky a záhady..
no a kdyby neměl, bavil by nás?
Kdyby bylo jasné jak život začíná a jak končí a co je dál stáli bychom tu?
Nezměnil by se život v nějakou nezábavnou hru?
Někdo říká že tento svět je někde uprostřed, pod námi kvalitativně jsou jiné světy.. horší
a nad námi několik „lepších“ světů, ale nemají možnosti jako tento, tady žijeme jako tělo a vše prožíváme „na dotek“.
Tady nevíme kdo jsme my, co tu děláme, kam jdeme, a kam půjdeme..
ale na tom všem vlastně tak úplně nezáleží protože jsme tento celek, tato existence, tento život žijeme každý den. A každý den někdo umírá a někdo se rodí, musíme nejdřív poznat sami sebe.
najednou jsme tu se svým programem myšlení, hozeni do života.. a koho tady máme dál..? Stejné bytosti se stejnými nebo jinými myšlenkami, názory a pohledy.. a interagujeme a to přece nás, myslím, baví nejvíc. Interagovat, žít s někým, s rodinou a s přáteli, tím dáváme smysl životu, i smysl světu, i smysl slunci, smysl zemi a nebi, smysl tomu co bylo a co bude, a nejvíce tomu co je teď a to teď je pořád
slunce nezapadá, ono svítí pořád
jako my i když usneme dýcháme a sníme
a když jsme nemocní tak blouzníme nebo jsme v kómatu..
a to jsme kde? Ležíme a svítíme a žijeme tady i tam...
v myšlení i nemyšlení, ve světě i v nesvětě, na planetě i jinde
s lidmi i sami, milováni i očekáváni, podáváme pomocné ruce i přijímáme..
kdybychom žili na jiné planetě s jinými těly a jinými náboženstvími asi bychom se ptali podobně.. odkud jsme a co tady děláme?
a kdybychom se vzbudili zítra.. my, to naše vnitřní já, v jiném těle
jen s přehrátým programem myšlení.. s jinými myšlenkami a jinými vzpomínkami ..
poznali bychom že jsme jinde? A že jsme minulý den žili jiný život?
Dál nechám mluvit knihu srdce: http://www.buddhismus.cz/sutra-srdce.html
.
Tipů: 4
» 13.05.21
» komentářů: 0
» čteno: 243(5)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: kapesní fanty | Následující: slib (červený)