Plujeme s kobrou v láhvi
Kdesi jinde jsme si hráli ve verších, vkládali jsme to přímo pod zadané téma:
Pojď, budeme si spolu hrát,
já budu láhev a Ty had!
Tak jsem spáchal taky tyhle dva kousky...
» autor: Kozoroh1 |
***
Já vyprázdnil zas lahví pár,
bych zahnal tu svou žízeň věčnou,
v každé z nich had se ukrýval
s tou tekutinou nebezpečnou.
Každý z těch hadů brýle měl
a lákal: "Bratře, zalez ke mně!"
Že odmítnout jsem neuměl,
(vemlouvavé je hadí plémě!),
štítkem vzad dal jsem čepici
a dovnitř jsem si vlez,
pluji s kobrou a s opicí
a v dáli hučí jez...
***
***
Oči tvé jsou dvě láhve vína,
jehož chuť teď i já už znám,
Nektar, ta božská tekutina,
past, do níž vlezl jsem si sám!
Já přistoupil jsem v malé chvilce
na hru, co nabízíš tu nám
a přijal roli pošetilce,
vždyť jak ten had též brýle mám!
V tobě se ztrácím, je to drama,
clipper, jenž mlhou zkouší plout,
kobra jsem (i když s nožičkama!),
co v tobě touží spočinout...
Pluji v té křišťálové láhvi,
mysl uchvátil cyklotron,
metro hlásí: Konečná Ládví!
Dav hučí: Brejlovec! Toť on!
Pokouším se ven odplaziti,
však sláb jsem, tělo ztěžklé mám,
oči tvé ještě naposled mi svítí...
A potom ze sna procitám!
***
Tipů: 2
» 28.04.21
» komentářů: 2
» čteno: 239(2)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Na provazce deště... | Následující: Noc byla hluboká...