Splín

v očích tíha
celého světa
a srdce
z povinnosti tepe
duše vadne
již nerozkvétá
tělo
ležící na lafetě

na brýle růžové
sedají saze
přítomnost bolí
budoucnost pláče
myšlenky vlídné
visící na provaze
život jak sako
pro hrbáče

a tak ho žiji
i když ho nevnímám
i když mi nesedí
jeho střih
do koutů
bez lidí
často se ukrývám
tam popíjím úzkostí
bezedných

celé dny
a celé noci
v náruč mne jímá
položití
marně čekám
na konjunkci
kdy splín
přinutím
odejíti