Holubi
v E durr
» autor: Eliot Perdu |
|
Holubi
Než přiletí holubi z věčného města,
hladoví, špinaví, bez kouska citu.
Na trávu, kde dřív bývala cesta,
se posadíš, zašeptáš: Jsi tu?
Rukou jim nadrobíš chlebové kůrky,
vítr jim z peří vyhnal vzdušný prach.
Stařenám z plášťů zbyly jen barevné šňůrky
a ptáci se točí a nemají strach.
Ještě má křídla, co dokážou vzlétnout,
pustit se střemhlav a nezahynout.
Ještě ti chutná se v oblacích střetnout,
s orly, jim nepodlehnout.
Prostý je příběh dlažebních kostek,
ohnutá záda, držet stádo i dav.
Prach z křídel když pohnou se poprvé, po sté,
zmizí v očích mramorových hlav.
Cesty se spletou v jeden nejprostší cíl,
posbíráš kůrky, co zadupal čas.
Holubům z pírek sypeš mramor i jíl,
pořád jsi s nimi, pořád jeden z nás.
Ještě má křídla, co dokážou vzlétnout,
pustit se střemhlav a nezahynout.
Ještě ti chutná se v oblacích střetnout,
s orly, jim nepodlehnout.
Než přiletí holubi z věčného města,
hladoví, špinaví, bez kouska citu.
Na trávu, kde dřív bývala cesta,
se posadíš, zašeptáš: Jsi tu?
Rukou jim nadrobíš chlebové kůrky,
vítr jim z peří vyhnal vzdušný prach.
Stařenám z plášťů zbyly jen barevné šňůrky
a ptáci se točí a nemají strach.
Ještě má křídla, co dokážou vzlétnout,
pustit se střemhlav a nezahynout.
Ještě ti chutná se v oblacích střetnout,
s orly, jim nepodlehnout.
Prostý je příběh dlažebních kostek,
ohnutá záda, držet stádo i dav.
Prach z křídel když pohnou se poprvé, po sté,
zmizí v očích mramorových hlav.
Cesty se spletou v jeden nejprostší cíl,
posbíráš kůrky, co zadupal čas.
Holubům z pírek sypeš mramor i jíl,
pořád jsi s nimi, pořád jeden z nás.
Ještě má křídla, co dokážou vzlétnout,
pustit se střemhlav a nezahynout.
Ještě ti chutná se v oblacích střetnout,
s orly, jim nepodlehnout.
Tipů: 8
» 21.04.21
» komentářů: 2
» čteno: 679(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 26.04.2021 - 21:48
Tvořilka TrvaLenka Zjevná
JOj krasna pohodovka :)ST :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nohy naboso | Následující: Rolety