Květ polibku, polibek květu

Jsou věci, co říct se nedají, touhy a věci, co jiní neznají. Tak slova jsou málo, jak říct víc?

Na louce květů
motýl se vznáší.
Vůně, žaluje světu
dýchej, co hrdlo ráčí.

Jsi kvítek něžný,
ta vůně vzláštní je.
Někoho snad dusí
má křídla rozvine.

Učíš mě létat,
nahoru k tomu květu.
Tak povědět chtěl bych
tu jednu krásnou větu

Ta vůně je jak polibek
co tenkrát jsi mi dala.
A vůně Tvého těla
cele si mě vzala.

~☆~

Tipů: 2