~Děkujeme paní~

..kluk,vítr,čepice a pozvání na kafíčko..

~~~~~~~~~
A silně foukal vítr
ten kluk tam stál
byla mu jistě zima
vítr mu čapku vzal
a já mu podám ruku
a jenom tak se ptám,
kde máš svoji mámu
proč tu stojíš sám?
Ten kluk mi nepoví
já vím že se bojí.
A ani to neví.
Kdo nechal na pospas
toho malého kluka
nebojte se...
to chce chvíli čas.

Tak sundám svetr
kluka trochu zahřeje
už vůbec nepláče
poděkuje mi
a snad se i usměje.
Potom mi povídá..paní
já asi zabloudil
měl jsem počkat u dveří
však čepici jsem honil,
ta letěla nevím kam
mám ji moc rád
proto pro ni utíkám.
Pomůžeš mi snad?
Ano ráda,povídám.

Rozhlížím se kolem
kluk zahlédl svoji mámu
tak běží za ní,honem.
A ta jeho čepice
je na plotě na konci ulice.
Vidíte ji,volám
klukovi s mámou ji podám.
Děkujeme paní...

A zítra...mám na kávu pozvání.

~~~~~~~~~
a fouká
vzal mi čepici