Jak se máš?

Jak se máš?
Píšeš a vzpomínáš.

A já Ti pošlu
báseň do klína.

Bude krásná,
nikoliv ohraná.

Jak se máš?
Slovy objímáš.
Dojetí přijímáš.

I po čase.
V dobrotě zůstáváš.

A rád máš.
Děkuji Ti, že se ptáš.
Nejen úsměv uhlídáš.

Jsou velikonoce.
Po roce.

Přeješ. Nezapomínáš.
A na starou lásku vzpomínáš.

Čas nepočítáš.
Úsměv dáš.
Pořád máš rád.

Tenkrát jsi chtěl skončit s životem.
Já vytáhla radost pod pultem.

Báseň se svým přízvukem.
Řekl jsi, že mám psát.

V Tobě byl smutný hrad.
Láhev a krach.

Já chtěla sílu dát.
A naučit Tě smát.

A Ty nezapomínáš
a stále dobré dáš.

To příběh,
který se začal psát.

Tenkrát řekl jsi,
že nemusím se bát.
Lásku je krásné dát.