Úcta

František pomohl své ženě
do schodů
v kupé ji pověsil kabát
chytil ji za ruku
a jejich klouby se spojily
v ujíždějícím vlaku.
Náš syn nikdy nezapomene
pohledem zavadil
o kytici tulipánů
kterou stále svírala v rukou.
Dobře jsme ho vychovali, tatínku.
Vytáhl ovocné bonbony
nabídl Mařence a
papírek nastokrát složený
vložil zpět do kapsy.
Do kupé svítilo slunce
a jejich bílé vlasy
hnaly se s časem.
Mařence spadla hlava
na jeho rameno
seděl nehybně
ty staré kosti vzdorovaly
proti každému pohybu
jen aby ji nevzbudil.
Pohladil ji po vlasech.
Mařenko! Vystupujeme.
Opět ji chytil za ruku
a odkráčeli svým směrem.