Příteli

Příteli

A oheň všechno spálí,
neptá se koho a proč.
My dva jako malí
stojíme na konci společných cest,
tak neboj se a skoč.

Příteli z páté cenové,
naše sklenky dávno vymyl čas.
Zas se na sebe budeme tvářit jak dva idiotové
a ten třetí vzadu
brzo bude jeden z nás.

Na trase Střešovice, Štětín konec světa,
s vylitým pivem v klíně ztrácím iluze.
Někdo je já, já jsem nikdo tak to splétám.
A věř, že splést si to lze.

My dva jsme přece byli stejní,
měli jsme stejné plány, voskovky, ústa k napití.
Byli jsme stejně k budoucnosti nelhostejní,
tam kde jsem býval já,
býval jsi i ty.

Možná proto líto mi je,
našich duší, marných, zbytečných k proclení.
Že už jeden druhému do sklenek nenalijem
a tyhle verše
těžko oceníš.

Na trase Střešovice, Štětín konec světa,
s vylitým pivem v klíně ztrácím iluze.
Někdo je já, já jsem nikdo tak to splétám.
A věř, že splést si to lze.

Všechny ty slova o tom co nás posílí
nad další lahví jenom rozbrečí.
Slzy si utřeme do rukávů od stejných košilí
a těch sprostých slov
co nám přijde do řeči.

A oheň všechno spálí,
neptá se koho a proč.
My dva jako malí
stojíme na konci společných cest,
tak neboj se a skoč.