cestou nebes

.

odcházíš někam na dalekou cestu
říkáš že máš tohoto světa už dost

že už tě nakazil až moc
že už tu mám bojovat jen sám..

odcházíš a už se neohlížíš..

modrá obloha za tebou tmavne
červánkům scházíš
a slunce zavírá za tebou své oči

planeta má hladkou tvář
a řeky jsou jako slzy
jen se v nich namočit

doprovázíš mne až na rozcestí
srdcem se má žít

někde se zatoulalo tvé štěstí
polibkem na tvář
zkouším tento svět rozbít

pak po mne rozliješ
stříbrný kalamář

ostružinovými rty
snažím se těžiště nebes
podpořit

a oněmit svět

.
.

připoutej mne k sobě
jako v pár řádcích slov

má nekonečný oceán nebes
jeden ostrov

dej mi potěšit se
z květů
tvých úsměvů

.

od teď

napořád

.