Temná věž

Temná věž, ve které se nikdy nesvítí,
uvězněna zde navěky, nikdo nikdy mi sem už nepřinese čerstvé kvítí.
Růže rostou pouze někdy, zde jsou již zvadlé a suché,
peřiny zde kdysi voněly svěže, nyní jsou však špinavé a voní zatuchle.

Oči zářící štěstím a nadějí,
teď bohužel pouze žal nadělí.
Depresivní stavy, sebevražedné sklony,
nejlepší časy byly ještě loni.
A právě teď je to nejhorší dění.

Navěky zavřena v zmiňované věži,
dostat se odsud lze jen ztěží.
Naděje na osvobození byly pouze lži,
vše se stává velkým nedorozuměním.
A všechny bolesti nesoucí na srdci splývají v jeden smutný okamžik.

Bloudím po pokoji této věže již dny, měsíce, léta,
nevím kudy ven, má šance na řešení je zakletá.
Už je příliš pozdě na útěk,
když moji mysl obsahuje jen a pouze pláč a smutek.
A to i když jsem se snažila udělat dobrý skutek.