DŮVĚRA NOCI

Nestíhám plout
ve Tvých krocích
tak se rozcházíme
dříve než nás
slunce spálí
na tváři

očí. Mezi námi najednou
téměř tisíc let
odloučení
prázdné stopy

v písku. Stejně jako večer
naše poslední sbohem
co nám zůstalo
v katarzích
bez sebe.

Ještě pořád nacházím
své srdce co bije
pro Tvé oči
na znamení že měla se stát
nám oběma bolest
v srdci

na věčnost. Večerní kaskáda myšlenkou
ze snů přesycených čas
na celý život bez sebe
Ty bez důvěry

mého nebe. Stále doufám
že vrátíš se mi
na malou chvíli
a budeme pro sebe
nebo bez druhého
zase v pláči sami.

Ať bolí to více
dokud věřím Ti
na chvíli v oktávách
kdy země i vzduch

naposledy
někdy
zase

svírají se opodál. Při posledním pádu
přemýšlím v očekávání
jaké by to bylo
kdyby.

Má milovaná
život je všehochuť
tak se neztrať
zpívej o nás
na věčnost.

Básní 324.
veršem 5166 jen a jen pro Tebe.




1.12.2019