Zánik v domu U Serů
O jedné táborové lartíně jako pocta (ač to tak asi nevypadá) E. A. Poea a jeho povídky Zánik domu Usherů.
Prosím za prominutí té drzosti, nabídnout zde ze dna šuplíku čtvrtstoletí starý důkaz mé dekadence.
» autor: M.A.Rek |
Když nad ležením se plouží
jen ta tma tmoucí
s mlhou matoucí,
tak ze stráně se táhne
děs co po tě prahne,
a láká tě k sobě,
do domu u Serů.
Ve hvozdu temném nad strání,
tam nad cestou se sklání.
Je těžké stoupat až tam k ní
když zaznívá klekání,
až k té stavbě ponuré.
Však musí se jít, ne, že ne,
do domu u Serů.
Cos nutí tě jít stále výš
k té stavbě děsů plné blíž,
a tak jdeš, a již víš,
že dřív se zpět nevrátíš,
než v něm ztratíš část sebe
v podzemí kde nespatříš nebe,
v tom domě u Serů.
I ten kdo tuší, že dojít nestačí,
spěchá stezkou plnou bodláčí,
žene se, cos ho tlačí,
na schůdkách se potácí.
Již křeče bouří v útrobách,
a v šeru vidí jako v snách
dům u Serů.
Jen o jeden krůček více,
dech hrůzou tajíce,
a stačí fuk hromu zvíce,
nespatříš již světlo více,
když toneš v smrti hnědé,
a nad tebou se směje
dům u Serů.
Tam kde odvrácené tváře zvracejí
strašnou křečí trýzněny,
nad hlubinou se rozezní
jen bublání a pleskání.
Sténáš tiše bizarně kroucen,
zoufalý nad svým koncem,
v domě u Serů.
V té stavbě sedíš samoten,
již jsi v půli těla ododěn,
z vnitřností se šíří sten,
a za stenem nejen ten,
je dokonáno toho více,
již dohořívá svíce
v domě u Serů.
Tak dalece od domovů,
kde v temnotě plné červů,
kde snadno bys pozbyl nervů,
kde může být konec tvých dnů,
tam nitra tvých druhů tlí,
a nad nimi ponuře dlí
dům u Serů.
jen ta tma tmoucí
s mlhou matoucí,
tak ze stráně se táhne
děs co po tě prahne,
a láká tě k sobě,
do domu u Serů.
Ve hvozdu temném nad strání,
tam nad cestou se sklání.
Je těžké stoupat až tam k ní
když zaznívá klekání,
až k té stavbě ponuré.
Však musí se jít, ne, že ne,
do domu u Serů.
Cos nutí tě jít stále výš
k té stavbě děsů plné blíž,
a tak jdeš, a již víš,
že dřív se zpět nevrátíš,
než v něm ztratíš část sebe
v podzemí kde nespatříš nebe,
v tom domě u Serů.
I ten kdo tuší, že dojít nestačí,
spěchá stezkou plnou bodláčí,
žene se, cos ho tlačí,
na schůdkách se potácí.
Již křeče bouří v útrobách,
a v šeru vidí jako v snách
dům u Serů.
Jen o jeden krůček více,
dech hrůzou tajíce,
a stačí fuk hromu zvíce,
nespatříš již světlo více,
když toneš v smrti hnědé,
a nad tebou se směje
dům u Serů.
Tam kde odvrácené tváře zvracejí
strašnou křečí trýzněny,
nad hlubinou se rozezní
jen bublání a pleskání.
Sténáš tiše bizarně kroucen,
zoufalý nad svým koncem,
v domě u Serů.
V té stavbě sedíš samoten,
již jsi v půli těla ododěn,
z vnitřností se šíří sten,
a za stenem nejen ten,
je dokonáno toho více,
již dohořívá svíce
v domě u Serů.
Tak dalece od domovů,
kde v temnotě plné červů,
kde snadno bys pozbyl nervů,
kde může být konec tvých dnů,
tam nitra tvých druhů tlí,
a nad nimi ponuře dlí
dům u Serů.
Tipů: 4
» 27.02.21
» komentářů: 6
» čteno: 324(6)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.02.2021 - 19:50
Šmankote, se tu chechtám na plný gulky... pardon... ;-))
Tohle je teda parádní hustota! Moje parketa, to tu fakt chybělo, klobouček dolů... ne však do domu U Serů... :-)
Zakládám si
Tohle je teda parádní hustota! Moje parketa, to tu fakt chybělo, klobouček dolů... ne však do domu U Serů... :-)
Zakládám si
» 27.02.2021 - 19:55
Lilith: Tak alespoň někoho zaujala ta příšerná a hororová dekadence, děkuju.
» 27.02.2021 - 20:02
Mne horory baví, protože se u nich bavím a ten tvůj to je přesně ono, co mne baví ;-) Díky, páč dekadence tu moc nejni...
» 28.02.2021 - 10:04
Marťanská kronika byla má "povinná" četba. Dům Usherů je prostě pecka.
A ten tvůj nápad vůbec nezní špatně.
ST
A ten tvůj nápad vůbec nezní špatně.
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Blíženci | Následující: Být jako zvíře