Duha

Krajinu zvolna zkrápí déšť ,
však z poza mraků slunce svítí.
Dopadá paprsek slunce,
na kapku, a ta ho chytí.

Kapička kouzlem svým
vykouzlí duhu barevnou.
Nebeské barvy poblednou
oblohou duha tu září.

Ať Leden, Květen nebo Září
duha své kouzlo neztratí.
Pak obrátím se k duze tváří
a vnímám barev krásný jas.

Že třeba prší nevnímám
mám radost z barev duhy.
Ty barvy krásné vyženou
na chvíli z mysli chmury.

~♡~