Paprče

Z řiti si ční,
a dotýkají se světa,
a šlapou po něm,
než bude po něm veta.

A ťapkají si, chodí, běží,
vrávorají, i lehce našlapují,
tančí si, a za svým si jdou,
vpřed, neb zpět to moc neumějí.

Radostně, když mají za čím,
lehce i ztěžka kráčí, pochodují,
s cílem, i když jen toulají se,
obuté, i naboso, když se zují.

Po špičkách tak potišku,
i krokem dunivým,
až na dno dolů, i do vršku,
kam dojdou až, co já vím?

Míháním dálky krátí,
cos vpřed je žene,
nechtějí dlouho stát,
zda zastavit, prý že ne.

~

Jen řekněte mi, prosím,
proč mne tolik bolí,
belhat se dál snad mám
jen s oporou holí?

A stále bolí nohy
ještě před cesty koncem,
i když rozvalené mám je
jak vrch je nad Kořencem.