Kdož Provázejí

Jsme umělci a tkalci slov
jež v dětských srdcích chrámy tvořit smí,
a s moudrostí vplést úsměv do osnov
nám, pro ně jen a jen, je tou největší ctí.

Jsme příkladem a přitom klauny též,
a jindy prostě zkrátka zkušení,
pláč odfouknem, když občas spadne věž,
zas pomůžeme s novým stavěním.

Věříme jim a jejich příběhům,
nejsme jen obyčejní strážní,
Pro poznávání, snad i pro něhu,
střežíme je, než tóny zvonku zazní.

Jsme ti, kdo učí učivu…
…sem tam i zázrakům,
to hřeje nás - tím jsme na živu
v tom spočívá náš úděl a náš um.