Schizofreni lásky

Upřeně hleděl na plátno.
Kde začít.
Musí být krásná.
Omamujicí a silná.
Štíhlá.
S očima laseru.
Silueta s dech beroucím pozadím.
Jak zobrazit tlukot srdce.
Emoce.
Vášeň.
Nadvládu.
Barvou.
To věděl.
Rudou jako její nehty.
Rudou jaké umí Enzo Ferrari.
Obutí od toho nejlepšího.
Od Blahníka.
Bridgestone.
Ducati s desmodronickým rozvodem.
S dvojicí výfuků pod sedlem.
Brutálně agresivní zvuk.
Ryk.
Práskání do výfuků doprovázené šlehajícími plameny.
Přední kolo k nebi vztyčené.
Dvě stě dvacet koní.
Sedmnáct tisíc otáček.
Lehká jako pírko.
V myšlenkách se oddával tomu co s ní zažil.
Křičel rozkoší.
Oddaloval tantricky orgasmus.
Věděl, že nic lepšího už mít nikdy nebude.
Vždy o ní mluvil v superlativech.
Kupoval jí šperky.
Bydlela s ním i spala.
V jeho ložnici.
Mysli.
Stále a pořád.
Kamkoliv s ní šel, byla středem pozornosti, obdivu.
Zmáčkl červené tlačítko.
Motor se nepokojně rozvrčel.
Ručička otáčkoměru lítá jako displej zesilovače pankové kapely.
Tachometr z kosmické lodě.
A on tam stále sedí a hledí na to prázdné plátno.
Ví, že lépe to nesvede.
Sní.
S ní i s ní.
Měl je obě.
Vezme je na okruh i do Pařížské.
Ony s to zaslouží.