Káva

Kdo mně zná, ví, že jsem workoholička. Stále musím v rukách něco motat. Slunce ukazovalo svou přívětivou tvář a teploměr 24st. C. A dost!!! Trošku šminky, maskary a hurá do srdce města. Probrouzdala jsem pár obchůdků, žízeň a chuť mne zavedly na dobrou kávičku. Pryč jsou ty časy, kdy nás obsluhovali profesionální číšníci a servírky s výučním listem a mnohdy i s maturitou. No, nejsou lidi. Pryč jsou ty časy, kdy se ke kávě podávala i voda.
Docela hezká Vietnamka se ptá, co si přeji.
„Prosím si kávu a vodu.“
„Vodu si přejete teplou nebo studenou?“
„Děkuji, studenou.“
Zaplatila jsem a šla si sednou ven na terasu.
Netrvalo dlouho a kávičku jsem měla i s úsměvem servírky na stole.
Napila jsem se.
Byla zalitá tou studenou vodou, kterou jsem si přála.