Hlava v prdeli

Rukama lomí.
Hlasitě říká.
Naříká.
Vyhrožuje.
Odpovědnosti se zříká.
Blatný, Prymula, Vojtěch.
A jak tu ležím v bolesti a s nabytou odpovědností.
Pročítám si všechny ty seznamové zprávy.
Jdu proti proudu stoky plné hoven.
Valících se z titulků.
Snad jen předpověď počasí bude optimistická.
Bohužel ani ona není.
Vidím mapu zamořených měst, počty aktivních oproti vyzdraveným, v nemocnicích, na Jipkách a zemřelých.
V zápětí čtu o spiknutí a zášti staříků Zemana a Rychetského.
Ani jeden z nich neváhá uštědřit podpásovku v tu nejnevhodnější chvíli.
Vždyť by se opojného okamžiku zadostiučinění z pomsty nemuseli dožít.
A odborník Dlouhý, bývalý dlouholetý člen KSČ a kandidát na prezidenta říká, že lidé jsou vlastně na dlouhé a placené dovolené.
A statistici pokřivují tabulky podle zadání.
Mění vstupy, kritéria.
A Trump, předobraz Zemana, kdy úřadu nechce se bez boje vzdát.
A další titulky o propadech výroby, kde čeho.
A zdražování všeho.
A hercích i letcích bez práce.
Benda komentuje práci!
A Řeporyjec sází hovna piči k k povodí Povltaví, Zahradilovi i Němcoví.
A Fiala ho falešně naoko napomíná.
A Rakušan z Kolína zná recept na všechno.
A co Adina Mandlová vlastně chudák sama Pekarová.
Roušky z butiku, cestou v tramvaji, hesla promýšlí.
Ledacos vymýšlí.
Bez paty a nohou, těžko se však utíká.
Babiš vede boj s byrokraty.
Řídí stát i očkování.
Bezpečáci Kalousek s Fialou se ptají, zda na to vůdčí list má.
A společně větev na které všichni stojíme, ukrutnou rychlostí řežou.
A přidávají se další a další.
Je to jako starobylé kolbiště, kdy dav chce vidět utrpení, zostuzení krev a smrt.
A pak malý článeček o úspěchu na "Arabském" Dakaru.
A ještě menší o Ledecké, Samkové, Plíškové.
A nic o strojírnách vyrábějící pro Elona Muska komponenty pro raketový průmysl.
Povodeň špatných zpráv zamořuje široké území.
Našeptává strach.
Probouzí se skryté vášně.
Nedaleko třesku.
Z prázdné kasy.
Strachu z nemoci i úmrtí.
Proti této povodni musíme vytvořit si hráz.
Hráz nečtení a nevnímání.
Hráz vlastního myšlení.
Logiky, zkušeností, historie.
Přírody a práce.
Chlad nezájmu u mích příspěvků svědčí o změně nálad mnohých.
Apatii.
A já toto píšu a přitom koumám co jsem udělal včera a co provedu dnes.
Aby to mělo švih, nápad, ráz i umění.
Řemeslný cit.
A to přemýšlení a psaní dělám v noci k ránu.
Než se probouzejí kohouti.
A vstávám před devátou.
Do deseti snídám.
Pak do večera pracuji.
Dokud můžu stát.
Někdy si k tomu i sednu.
Pro lepší jistotu v ruce.
Cesta k tomuto byla dlouhá a těžká.
Já ji však tak nevnímal.
Jen se v čase učil.
Vnímal práci druhých.
Kamaráda mám dobrého a přitom hluchoněmého.
Vyrostl jsem s ním.
Bez znalosti znakové řeči.
A přes to jsme je dlouhé vedli.
A teď nerozumím ani tomu, kdo mluví jako kniha.
A ty své nesmysli učí studenty.
Zlodějové z privatizace přednáší na fakultách o ekonomice tržního hospodářství.
A Klaus má svůj institut, otisk nohy pod Blaníkem, místo otisku v policejním spisu.
A jiný, taky dobrý, vlastně stejný Benda s Husákem co měl prezidentského jmenného předskokana, hrají hokej v hotelové recepci s Hniličkou a Kočkovou pravou rukou Paroubkem.
A na okenice jim tam reportéři Tv Nova buší.
A dost je tím ruší.
A dnešek nám přinese premiérovu návštěvu u Orbána v Maďarsku, kvůli ruské vakcíně Sputnik II.
A tak pak poletíme na oběžnou dráhu za Gagarinem.
A možná se tam setkáme i s Leninem.
Kdo ví.
Hrůza děs.
Peklo na zemi, nebo země v pekle?!
Ne hlava v prdeli.
Z toho všeho.
Howgh.