Mrtvý

Mrtvý

Pohřbili souseda. V parádní uniformě s medailí na hrudi. Na hřbitov ho v pohřebním voze přitáhl pár černochocholatých koní. Teď se vracejí do vsi. Ženy ještě mají zarudlé oči. Muži jsou vážní. Jsou spokojeni. Hezký funus mu vystrojili. Vždyť si to zasloužil. Pro vesnici mnohé vykonal , tak proč ne? Velitel hasičů měl hezkou řeč a pan farář taky. Zvon vyzváněl. Nemají se ze co stydět.
Ze zástupu zazní chvílemi hlasitější hovor, tlumený smích. Občas někdo okřikne děti. Pod botami křupou kamínky. Obcházejí kaluže, překračují je.
A mrtvý jde s nimi.
V hospodě se sedí mlčky. Ještě se nesluší být hovorní. Ženské mají místo na lavici při stěně. Muži u prázdných stolů. Začíná se povídat jaký ten mrtvý byl. Jak tenkrát vyvedl z hořící stodoly ve statku kobylu s hříbětem. A taky se vzpomíná, jak z ledové řeky vytáhl napůl utopenou kovářovic služku.
A mrtvý poslouchá, naparuje se ve sváteční uniformě. Medaile od župy se leskne.
Pije se pivo, kořalka. Ženské griotku. Ať se má tam nahoře dobře. A povídá se, jaký ten mrtvý byl. A taky se povídá, že je třeba opravit obecní silnici. A do kostela zatéká. A Marie z rasovny chodí s outěžkem. Povídají si ženské, že prý to má s tím tulákem ze Záblatí.
A mrtvý přešlapuje na prahu světnice.
Pohřební kapela se sesedla. Dva chlapi zprudka vstali od stolu. Rozbitá sklenice, převržená židle. Starší rozvážný muž plácáním po ramenou ty kohouty uklidňuje. Ze ženského kouta je slyšet kvílivý smích. Mládenci pokukují po děvčatech, ta špulí pusy, vypínají hrudě.
A mrtvý stojí před hospodou. Nahlíží do oken.
Tancuje se. Staří mladí v jednom chumlu. Pod lucernou se vrtí stáří. Při lavicích a stolech jako splašené hříbě letí mládí. Chlapci s rukama na klouboučcích a na zadečcích. Výskají. Už nikdo nevzpomíná na toho mrtvého. Jaký byl. Však mu nechá obec sloužit v neděli mši a na hrob mu budou nosit kytky s pentlemi.
Vrzly dveře. Před hospodu vyběhli chlapec s dívkou. Mezi stromy je slyšet dovádivý smích, vzrušený šepot, vzlyky. Několik listů se sneslo z letité lípy. Jeden spočinul mrtvému na stříbrem krumplovaném rameni. Zaštěkal pes, ve stáji zavzdychalo zvíře.
A mrtvý odchází ke hřbitovu. Ještě chvilku do tmy blikají světýlka stříbrných knoflíků parádní uniformy. Jde za svojí navždy mladou Boženkou. Spočinout podle ní...